Každý z nás má někde místo, kde si jako dítě hrál: dvůr, hřiště, kus lesa, cesta do školy, břeh potoka nebo malá louka za domem. Vydat se tam společně s vlastními dětmi je nenáročný výlet plný příběhů. Nevyžaduje žádné vybavení ani velké plánování, jen ochotu ohlédnout se zpátky a chuť vyprávět o dětství.
Cesta zpátky
Vyberte si místo, které máte rádi a které je snadno dostupné. Může to být jen několik ulic od vašeho současného domova, nebo dál. Poznamenejte si předem, co tam chcete ukázat: strom, na který jste lezli, zeď, o kterou jste kopali míč, nebo skrýš, kde jste si schovávali poklady. Děti budou zvědavé na každý detail.
Cestou vyprávějte. Kdo byli vaši kamarádi, co jste tam hráli, kdo vás za co pokáral a co jste si slíbili. Děti milují příběhy o tom, jak byli rodiče malí, a často jsou překvapené, že i vy jste dělali hlouposti. Vyprávění zbližuje generace a dává dětem pocit, že jsou součástí příběhu rodiny.
Buďte připraveni, že se místo změnilo. Strom může být pryč, hřiště jiné, dům přestavěný. To nevadí. Právě srovnání minulosti se současností je zajímavé a děti se ptají, proč se to změnilo. Někdy stačí chvilka ticha a vrátí se i vůně a zvuky, které jste zapomněli. Pořiďte fotografii a porovnejte ji se starou, pokud nějakou máte.
Nechte děti, ať si tam také hrají. Zahrajte si s nimi hru, kterou jste hráli vy, třeba na schovávanou, na babu, s míčem o zeď nebo s kameny. Děti se často naučí jednoduché hry, které dnes už málokdo zná, a s radostí je pak předávají dál kamarádům. Hra propojuje minulost s přítomností tak, jak to nedokáže žádná učebnice.
Na závěr se posaďte, dejte si svačinu z domova a popovídejte si o tom, co jste viděli. Ptejte se dětí, jaké je jejich oblíbené místo a proč. Možná zjistíte, že jejich místa mají stejné kouzlo jako ta vaše, jen vypadají trochu jinak. Takové výlety se dají opakovat a každý z nich může přinést další příběh. Pokud máte staré fotografie z dětství, vezměte je s sebou a porovnejte je s tím, co vidíte dnes.
